Památné stromy jsou mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí. Jsou vyhlašovány podle § 46 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky minulosti, připomínající historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje.
Pro výběr stromů k vyhlášení nebyla dosud stanovena žádná striktní pravidla. Je třeba tyto stromy hodnotit ze všech hledisek, brát v úvahu jejich zdravotní stav, životaschopnost, ohroženost v daných podmínkách.
Památné stromy je možno rozdělit do tří kategorií:
I. kategorie – památné stromy kmetského věku
II. kategorie – památné stromy zralého věku 200 až 400 let
III. kategorie – památné stromy – čekatelé, mladého věku.
V období let 1956 až 1991 byla ochrana zvlášť významných stromů podle zákona č. 40/1956 Sb., zahrnována do kategorie „chráněný přírodní výtvor“ nebo „chráněná přírodní památka”. V rámci této kategorie ochrany se setkávaly velmi různorodé přírodní jevy – od geologických fenoménů po významné stromy, jejich skupiny a stromořadí.
Památné stromy jsou v terénu viditelně označeny malým státním znakem s textem „Památný strom“ ev. „Památné stromy“.
Památné stromy, jejich skupiny a stromořadí vyhlašují orgány ochrany přírody – pověřené obecní úřady, jim na stejné úrovni postavené úřady statutárních měst, Magistrát hlavního města Prahy, na území národních parků a chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem Správy národních parků a Správy chráněných krajinných oblastí, na území vojenských újezdů pak Újezdní úřady. Na ostatních územích určených pro obranu státu je kompetentní Ministerstvo životního prostředí. Památné stromy na území národních přírodních rezervací a přírodních památek mimo národní parky a chráněné krajinné oblasti a jejich ochranná pásma, vyhlašují obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
Podle zákona č. 114/1992 Sb., jsou památné stromy vyhlašovány rozhodnutím výše zmíněných kompetentních orgánů ochrany přírody. Tomuto rozhodnutí musí předcházet zahájení správního řízení a oznámení o záměru vyhlásit památné stromy. Účastníky řízení jsou vlastníci, případně nájemci pozemků, na kterých památné stromy rostou, obec, spolky, pokud se k řízení přihlásila písemně do 8 dnů ode dne, kdy jim bylo oznámeno zahájení řízení. Návrh musí být projednán i s dotčenými orgány.
Památné stromy jsou v terénu označeny tabulemi s malým státním znakem ČR s doplňujícím textem „Památný strom“ nebo „Památné stromy“.
Podmínky ochrany památných stromů (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny):
- Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji.
- Ošetřování památných stromů je prováděno pouze se souhlasem orgánu, který jejich ochranu vyhlásil.
- Ochranné pásmo:
a) Každý památný strom má vymezeno ze zákona (§ 46 odst. 3 zákona) základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí.
b) V ochranném pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost (např. výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace).
Veškeré zásahy a opatření v ochranném pásmu památných stromů lze provádět jen se souhlasem orgánu ochrany přírody.
Staré stromy a posvátné háje jako symboly kultu byly uctívány, a proto chráněny od nepaměti. Úcta k nim se přenášela z generace na generaci. Dodnes jako nejlepší ochrana platí tradované vědomí, že ten strom vysadil můj praděd, děd nebo otec při té či oné příležitosti.
Ochrana stromů ve středověku úzce souvisela s péčí o lesy. Jedním z nejstarších dochovaných předpisů o hospodaření v lese a trestech za jeho poškozování je „Právo českého knížete Konráda Oty” asi z roku 1189, tresty za neoprávněné poražení stromů najdeme i v Městském právu jihlavském.
Dalším příkladem může být významný císařský dokument Majestas Karolina z roku 1348, na tehdejší dobu velmi dobře propracovaný předpis, který se však nikdy nestal zákonem a byl samotným Karlem IV. na nátlak panského sněmu již v roce 1355 odvolán.
V roce 1754 vydává Marie Terezie „Řád lesní“, ve své době pokrokový a důkladný předpis o hospodaření v lesích. Lesní řády Marie Terezie z let 1754 – 1756 formulovaly principy trvalosti produkce dřeva, které se staly předchůdcem moderního pojetí udržitelného využívání přírodních zdrojů.
Historie ochrany památných stromů na přelomu 19. a 20. století je u nás spjata velmi úzce se vznikem a prací okrašlovacích spolků.
V roce 1899 publikoval Jan Evangelista Chadt-Ševětínský první přehled památných stromů v Čechách.
Úřední ochrana přírody počíná u nás rokem 1918 a byla vždy těsně spjata s rezortem školství, kultury a osvěty. Od roku 1920 bylo možno k ochraně památných stromů využít takzvaného přídělového zákona (§ 20).
Za důležitý mezník v legislativním zabezpečení ochrany přírody 1. srpen 1956, kdy byl vyhlášen na svou dobu pokrokový zákon č. 40 o státní ochraně přírody. Památné stromy byly vyhlašovány jako chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky.
Až zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny definoval samostatnou kategorii památných stromů a nově upravil kompetence orgánů ochrany přírody. Podrobnosti upravila vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb. a Metodický návod odboru ochrany přírody Ministerstva životního prostředí České republiky vyhlašování památných stromů, jejich skupin a stromořadí.
Památné stromy patří mezi významné prvky kulturní krajiny – jsou součástí krajinné zeleně, někdy označované za zeleň (stromy) rostoucí mimo les, dřeviny rostoucí mimo les. Památné stromy zároveň součástí vegetačního pokryvu v krajině. Z hlediska ochrany přírody mohou být památné stromy vlivem svého působení v krajině i významnými prvky krajiny, nebo součástí těchto prvků.
Památné stromy v krajině plní všechny obecné funkce krajinné zeleně – estetickou, mikroklimatickou, biologickou, protierozní, půdoochrannou, hygienickou a další. Vzhledem ke specifickému poslání památných stromů je zvýrazněna jejich funkce krajinotvorná u významných krajinných dominant, estetická působením svojí mohutností vzrůstu, dlouhověkostí, malebností kmene, koruny, habitu a historická u stromů, k nimž se váže historická událost, pověst, významná osobnost a podobně.
Funkce mimoprodukční (celospolečensky prospěšné funkce)
- funkce tvorby příznivějšího porostního klimatu
- funkce zdravotně-hygienické
- funkce vodohospodářské a půdoochranné
- funkce homeostatické (udržování ekologické stability)
- funkce esteticko-architektonické (esteticko-krajinářské)
Funkce ostatní (např. rekreační, bioindikační a izolační)
První památné stromy byly na území hl. m. Prahy vyhlášeny až v roce 1994. Od té doby až na několik výjimek jsou každoročně vyhlašovány nové.
Prvním památným stromem Prahy je lípa srdčitá v Chabech, která byla vyhlášena za památný strom 12. 7. 1994
Nejstarším a nejmohutnějším stromem je dub Karel rostoucí v zámecké oboře v Kolodějích. V prsní výšce má obvod kmene 734 cm a jeho stáří je odhadováno na 550 let
Nejvyšším památným stromem je dub ze skupiny tzv. Miranových dubů, které rostou ve Ctěnickém háji. Památných stromů je zde celkem 11 a jejich koruny dosahují až 40 m.